Zpravodaj

Ahoj , kamarádi naši, užíváme si už druhý den našeho letního pobytu ve Farraway city na Hájence v Pohledě. Letošní letní soustředění či tábor, jak chcete, je ve znamení Divokého západu, A věřte, že nás to hodně baví. Moc nás těší, že jsme mezi sebou přivítali mnoho nových kamarádů, je to známka toho, že je mezi Klíčenkami dobře všem - dětem i dospělým. Včera jsme se sešli, skamarádili, rozdělili do tří oddílů, kterým velí Jarda s Luckou(žlutý ranč), Dan s Verčou (černý ranč) a Verča s Lukášem (červený ranč). Kromě nich se o děti starají Honza, Markéta, Šárka, Alča a Dáša a já si užívám hlavně zpívání, mazlení, foukání bebíček, utírání slziček, když se zasteskne po mamince......Maminky, nebojte se, každý si zastýská, je to úplně normální, a když to dítě překoná, získá hodně na sebedůvěře a sebevědomí. Ono někdy odpoutání od domova, zvlášť když je to poprvé, je někdy těžší, ale té radosti, když to překonáme! Věřte nám, že děláme pro naše společné děti nejvíc, co umíme, a chceme, aby byly šťastné. Doufám, že mi brzo naskáčou fotky, abyste své drahoušky viděli na vlastní oči. Všichni jsou zdraví, jídlo je vynikající, ubytování rovněž, jsme prostě šťastní, že jsme spolu.

 

 

Čtvrtý den v Pohledě nám přichystal setrvalý déšť a odložil plánovaný výlet na pátek. Ale vzdor dešti to byl moc krásný den. Dopolední zpívání by se dalo používat jako nejlepší antidepresivum, děti jsou tak úžasné, že jim moc ráda odpouštím, že vyhlížejí, kdy přijede Pepa, kluci na něj koukají jako na svatý obrázek. Tu atmosféru lze těžko popisovat, je potřeba se jí nadýchnout, viďte, Martino a Renato.
Dětem chutná čím dál víc, pro slepičky moc nezbývá.
Odpoledne Honza dětem vysvětlil, jak si připravovat oheň a jak se u ohně chovat - však si budeme v pondělí vařit na ohni! Někde jsem to psala v komentáři, že se o nás říká: Iva nacpe do dětí tu kultůůůru a Honza tábornické dovednosti, Naše děti jsou takové krásné houbičky, nasávají všechno tak samozřejmě a půvabně, kéž jim to vydrží hodně dlouho.
Než kamarád Dominik připravil tancovací koberec a karaoke, věnovali jsme se ilustrování oblíbených písniček. Obrázky byly tak krásné, že jsme si do programu přidali výstavu i s vernisáží. Děti jsou mnohem citlivější a vnímavější, než si myslíme - nejvíc ilustrací bylo na písničku Kometa od Jarka Nohavici, kterou nás dopoledne tak potěšil Honzík Švadlenka, to bylo nádherné překvapení.
Naše děti se vůbec nenudí, čas je i na pohádky a na stavění ze stavebnic, na Danovy legrační básničky, na povídání i škádlení. Přeju vám hezkou dobrou noc, snad už zítra výlet s lanovým parkem uskutečníme, pršet už snad nemá.

 

Pátek ve Farraway city byl ve znamení velkého výletu na Podhůru. Bylo sice chladno, ale nepršelo, maminky nás dobře vybavily, nic nebránilo novým zážitkům. Skály u Rabštejnské Lhoty, kouzelné lesy, lesní tělocvična, rozhledna a lanový park, mooooc prima to bylo. A jak nám chutnal pozdní oběd!
Odpoledne v režii hasičů z Třemošnice bylo fakt super - všechny ranče úspěšně absolvovaly trojboj . První část byla tvořivá, v druhé děti hledaly předměty, které používají hasiči a z nalezených písmen sestavovaly tajenku (malé děti z obrázků) a ve třetí si vyzkoušely zábavnou "džberovku" - nanosily vodu, pumpovaly a hasily opravdový oheň. Oni se totiž někde kolem potulují Indiáni, nelíbí se jim, že jsme na jejich území, co z toho asi bude? Největší atrakcí byl závod vedoucích, kteří plnili nádobu plastovými štamprlátky. Samozřejmě jsme nezapomněli na požární prevenci, děti kromě jiného viděly, co se stane, když hořící olej chceme hasit vodou. Děkujeme Jindře, Pavlovi, Honzovi a jejich kamarádovi - hasičské odpoledne bylo báječné.
Večerní pečení buřtíků a společné zpívání si zasloužili všichni.
Ještě se s vámi podělím o hezký zážitek: přijel nás navštívit Pepa Kudláček starší a my jsme se dozvěděli, že má v tomto týdnu za sebou 85.bezpříspěvkový odběr krve, tak jsme mu uspořádali malé poděkování za velké činy. Právě takovým borcům jsme přece věnovali naše šesté CD Daruj písničku! Darovali jsme je správným lidem.

 

Kamarádi milí, nějak nám to utíká čím dál rychleji, Sobota je za námi, sluníčko se umoudřilo, i když dopoledne byl ještě studený vítr. Ale my jsme stejně zpívali venku, na generálku našeho muzikálku jsme potřebovali prostor. Hvězdami dopoledne byli padouch a hrobník, tedy Vojta a Tonda, kteří své role pojali zcela samostatně a s invencí, kterou jsme fakt nečekali. Doufám, že se na premiéře taky tak odvážou.
Víte, jak mě potěšili, když po generálce dostali volno, ale přesto se všichni postupně trousili do klubovny, kde jsem s několika dětmi zpívala na přání. Ona je ta muzika prostě přitáhla, můžu si přát něco víc?
Po poledním klidu jsme se pustili do přípravy slavnostní vernisáže výtvarných děl - erbů jednotlivých rančů, desek na chytré papíry a texty písniček a ilustrací k oblíbeným písničkám, Co by byla vernisáž bez hudby a pohoštění? Hudbu zařídil Dominik, horu jednohubek děti společně, byly moc dobré.( Nevěřila bych, kolik se jich vešlo třeba do Jáchymkova bříška), Porota to měla složité, odměny dostali všichni, ale vyhodnoceny byly Františkovy desky, erb černého ranče a tři nejoriginálnější malíři: Bára, David a Anička.
Potom už nás čekalo plno úžasných her, závodů, kvízů, střílení, bylo toho moc a paráda! všechno děti moc bavilo. Díky Jindro, Pavle, Ufo, Dominiku, Honzo a kamaráde, na jehož jméno jsem se , ostuda, zase nezeptala.
Však se podívejte na fotky, jak si umějí i ti velcí krásně hrát a dělat radost těm malým. Uchovat si to dětské srdce, to je veliká výhra. A ještě větší výhra je pro nás, že jsme takovými lidmi obklopení a že nám tak hodně pomáhají.
Tak ahoj zítra na karnevalu a na premiéře Farraway city story před kulturním domem v Pohledu. A vřelé díky paní starostce Ivance Blehové, že Klíčenky ochotně přijala do obce Mladoňovice a že je nám a našim dětem tak nakloněna. Její srdce je taky nádherně dětské.

 

Tak neděle je za námi, byla plná zážitků, legrace, písniček, veselí, prostě tak, jak to mezi námi Klíčenkami chodí. Dopoledne jsme si ještě lehce přejeli muzikálek, přece jenom je to odvaha, po necelých sedmi dnech inscenovat westernový mizikál. Ale děti jsou neuvěřitelné - maminka Elišky nemohla pochopit, jak je možné, že Eliška zpívala všechny písničky, když je předtím vůbec neznala. Dnes přijedou i všichni naši muzikanti, zaslouží si náš veliký obdiv a dík, že vždycky ochotně přijedou dětem zahrát a nikdy, opravdu nikdy se neptají, co za to. Těmhle lidem je odměnou radost z muziky a dětské radosti. Vážíme si vás, Honzo, Zdendo, Ufo, Pepo, Jirko, Láďo.
Po obědě jsme si užili velmi zajímavou návštěvu Aničky Kuklové, vodní záchranářky. Víte, my si pořád myslíme, že by si děti měly z každého tábora odnést něco užitečného do života, a to je přesně tato situace. Díky, Aničko.
Pak už vypuklo velké strojení, malování, chystání - premiéra muzikálku a country bál začínali už ve dvě hodiny. Bylo krásně, u kulturáku v Pohledě jsme jako doma, zvukař Fanda Tuček už taky patří k nám, nafukovací skluzavka už byla připravená, jdeme na to. Na fotkách uvidíte, jak to obyvatelům městečka slušelo a na videích, s jakou chutí zpívali. V hospůdce spousta dobrůtek, country písničky, tancování, návštěvy rodičů - moc krásné odpoledne to bylo.
Ale to nebyl ještě konec - na dveřích jsme našli varování od Indiánů, na jejichž území sídlíme.A po večeři opravdu dorazili. Šamanka, náčelník, dva bojovníci a zajatec ze sousedního města dorazili přímo mezi nás. Dary jsme naštěstí měli připravené a byly přijaty s milostí. Zástupci rančů byli vyzváni k poradě a dopadlo to výborně: byla uzavřena dohoda, že smíme pokojně pobývat na území Indiánů, a společně byla vykouřena dýmka míru. To se nám bude dnes klidně spát, když jsme se všemi sousedy v míru .

 

Podle záplavy fotek asi tušíte, jak bohatý je každičký den ve Farraway city. Včera jsme se rozloučili s několika "týdenními" dětmi , některé si původně plánovaný pobyt prodloužily a dnes jsme přivítali Tomáška Hrstku z Lánů a z Předhrádí jsme si přivezli Aničku a Kačenku, holčičky naší kamarádky, skvělé zpěvačky Moniky Maškové.
V celé obci dnes nešel proud, tak jsme plánované vaření na ohni uskutečnili právě dnes. Děti si samy nakoupily, připravily dříví, nakrájely suroviny a vařily ten nejlepší "buřtguláš". To víte, že jim dospělí kamarádi pomáhali, ale děti si v poledne pochutnávaly na vlastním obědě. Zlatou vařečku dostal Danův černý ranč, ale pochvalu si zaslouží úplně všichni.
Odpoledne děti vyrazily za humna . Malé šípy si vyšly do Pohleda do kravína a podívat se po vesnici. Viděly i čerstvě narozené telátko, ale upřímně řečeno, nejvíc se z něj radovala Šárka. Dan s Miluškou (vystřídala svou dcerku, která má povinnosti v mezinárodní humanitární organizaci, ale zase se nám vrátí) vytáhli černé bizony na Rabštejnek, Veronika s Lukášem vyrazili s nejstaršími dětmi do Janovic, kde si užili Chrbolkovic hospodářství a hlavně ježdění na koni - děkujeme moc, Mončo a Verunko.
Po večeři jsme si vynahradili dopoledne bez písniček, začínáme vybírat, co budeme zpívat v nové sezóně, krásně jsme si s Dominikem, Alčou, Večou a Luckou zavzpomínali. Ale hlavně jsme si parádně "zabékali", zařádili i zatancovali.
Děti se dosyta vyskákaly na skákacím hradě, došlo i na zkoušku Ufovy zručnosti, když hrad nevydržel nápor a on jej zalepil
A večer konečně noční hra, opět v režii třemošnických hasičů . Chystání bylo veliké a důkladné, děti slíbily, že se všechny vrátí a všechno mi podrobně poví. Tak ahoj zítra

 

Tak máme za sebou druhé úterý a já mám pro vás dobrou zprávu: všechny děti jsou zdravé a veselé, zastesklo se jen malé Aničce, která dorazila včera, jinak jsou to prostě mazáci, ostřílení osadníci. Včera si užili báječnou noční hru na indiánské téma, nejvíc se jim prý líbilo sahat do "humusu" (byl to teda vanilkový puding) a hledat zvířátka. Někteří se nesli lesem na zádech, jiní prý nejvíc pištěli (Alča se Šárkou a Verčou). Díky, kluci hasiči třemošničtí, samozřejmě včetně Jindry a našich vedoucích.
Dopoledne jsme začali s novými písničkami, které si děti vybraly, Kumbya snad klapne i anglicky, Toulavé boty stoprocentně, Zrcadla určitě. Víte, jaký je to dar, když se umíme radovat pořád z nových začátků? V srpnu bude mít napilno hlavně kapela, ale už září je na koncertíky a vystoupení pořebohaté, říjen je na tom podobně, 9.prosince zpíváme na koncertě se skupinou Nezmaři (už podruhé, jaká čest pro nás!) a pak už je tu advent. Každý zpěváček bude důležitý, až nepostradatelný!
Odpoledne připravil Honza střílení ze vzduchovky a vzduchové pistole, bavilo to nejen kluky, to mi věřte.Vyzkoušeli jsme si i přetahování lkanem, Dominik nafoukl skákací hrad, pokračujeme v míčovém turnaji - prostě nuda nás nepotká.
A po svačině veselé povídání s obrázky s MvDr.Zitou. Pohádka o zamilovaném pejskovi Filipovi neměla chybu, dotazy nebraly konce, ale nejvíc se líbilo poslouchání srdíčka pejsků i dětí. Děkujeme, Františku.
Přátelé milí, užívejte si poslední dny volna, o vaše děti je dobře postaráno. Nezbývá než doufat, že je to v našem městečku Faarway city baví stejně jako nás.
P.S. Dnes o našem táboře psal Chrudimský deník.

 

l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fchrudimsky.denik.cz%2Fzpravy_region%2Fve-farraway-city-je-pekne-veselo-20160719.html&h=vAQG2ADGN

 

 

To byl zase prima den, Alberte! Dopoledne ve znamení písně Toulavé boty, ta se dětem vryla pod kůži. Zkoušíme i nové Kumbaya (anglicky), Zrcadla, Chválím tě, země má. Dnes mě fakt k slzám dojal Tomáš Remeš, když si vzal moji kytaru a zahrál a zazpíval Dvě báby, ale tak, že nám všem spadla čelist. Opět se dostavil ten pocit, že jsem nebyla na světě nadarmo, když za mnou zůstávají takové děti! A pak Tomáš, Eliška a Tonda zazpívali sóla v Zrcadlech tak, že jsem byla dojatá znovu. Já jsem fakt šťastný člověk.
Odpoledne se všichni vydali ke zlatonosnému potoku pod Rabštejnkem. "Zarazíme první kolík, druhý támhle musí bejt, za potok dej ty dva další, budeme v něm zlato mejt..." - jo, přesně takhle to bylo , a každý si opravdu zlato odnášel! Však uvidíte na fotkách.
Člověk by řekl, že budou po návratu ze zlatokopecké výpravy uťapaní, ale kdepak. Vodní hrátky všeho druhu přitáhly malé i velké. Řádili v bazénu, na skákacím hradu plném pěny, to se nedá popsat, to se musí vidět.
A ve stodole spustil Lukáš svůj vynález "karaoke podle Lukáše". Pouštěl dětem písničky z klíčenkovských CD a děti zpívaly do mikrofonu jako o život. Duo Vaneska a Tonda v Čokoládě bylo zvlášť povedené.
Zítra už je čtvrtek, nějak se nám to krátí, právě když jsme v nejlepším. Stýskání zcela zapomenuto, nějak na něj není čas. Přejte nám to, že si ten prázdninový čas v naše westernovém městečku tak báječně užíváme.

 

Čtvrtek se chýlí ke konci, děti už dávno chrupkají a já si promítám dnešní krásný den. Dnes jsme začali s písničkou Sto barevnejch slov (Janoušek,Rédl, Lenk), je to krásná píseň s textem opravdu k zamyšlení. Kéž by se zrníčko té pravé lidskosti v našich dětech uchytilo a rostlo, mají všechny předpoklady být dobrými lidmi. Umějí si i zařádit a my s nimi, když tancujeme Pongo nebo když Lukáš dělá gorilu, umějí i lumpačit, vždyť jsou to děti, ale jsou strašně fajn. Jeden příklad za mnohé: malá Stázka zakopla a upadla a Honzík Kořán ji hned běžel utěšit, udělal jí obkládek na ťuknutou nožičku a na chválu lakonicky odpověděl: vždyť jsem hasič.....Ani jednou jsem nezažila, že by se chovali jinak než hezky ke kamarádům, kteří jsou třeba trošku pomalejší, občas se poškorpí, ale za chvíli už zase táhnou za jeden provaz. Krásné je, že i nové děti si rychle osvojily "klíčenkovské" chování, jsem za to vděčná.
Odpoledne strávily děti procvičováním všech dovedností, které by si měly z tábora odvézt, Zítra bude soutěž rančů! Víte, my se vždycky snažíme, aby se děti naučily něčemu novému, osvojily si něco pro život. Třeba jednou budou vzpomínat, odkud právě tuhle šikovnost mají.
Ale především se děti učí žít společně, brát ohledy na druhé, pomáhat si navzájem. A hlavně mít se navzájem rádi. Tak dobrou noc, přátelé

Dnešní noc byla dobrodružná pro Verčin červený ranch - rozhodli se přenocovat venku "pod širákem". Škoda, že jsem u toho nemohla být, na fotkách je to romantika veliká převeliká. Hlavně prý ve 4 ráno "ty krávy bučely jak krávy". Určitě jeden ze zážitků, na které se nezapomíná.
Páteční dopoledne bylo ve znamení dvojkombinace - tvoření s Jindrou a zpívání na přání. Jednu chvíli to vypadalo dost napínavě (já stříhat neumím, já neumím uzel.....), ale Jindra je king - polštářky mají úplně všichni. Halelujá.
Odpoledne ve víceboji ranchů si mohly děti ověřit, co všechno si zapamatovaly a co nového se hrou naučily. Honza byl nadmíru spokojen a s největším obdivem mluvil o nejmladším žlutém ranchi. Ale v disciplíně "Písnička pro Ivu" byli fakt nejsladěnější černí a Sedm žlutejch kamínků.
Po bujaré oslavě kamarádek Magdalének jsme se vydali na návštěvu sousedních osadníků Romany a Milana ve Zbyhněvicích. Na cestu se mohl vydat jen ten, kdo porazil v páce velké kluky, tak se nedivte, že letní přeháňka na cestě znamenala jen vítané osvěžení. A nalezený poklad ? Krabice nanuků!
Naši sousedi osadníci jsou velmi pohostinní (hromady vdolků, ovocný koláč, ledový čaj, písničky, housličky, plno zvířátek - čerstvě vylíhnutá kačátka, hejno kačen, ovečky, křepelky, pejsci -, exkurze v bylinkové zahrádce včetně kompletního očesání ovocných keřů, no radost nad radost!). My se stejně máme moooooc dobře, to nám věřte.

 

Tak, přátelé, zítra vám ty vaše poklady zase vrátíme, ale věřte, že se budeme těžko loučit, byli opravdu bezvadní. Bylo s námi hodně nových dětí, trošku jsem měla obavy, jak se se zaběhnutou partou sžijí, ale šlo to úplně samo a parádně, už jsou všichni naši. Bude se mi po všech moc a moc stýskat. Věřím, že odjedou plni zážitků a hezkých vzpomínek, radosti a kamarádství. Vždyť kvůli tomu to přece děláme!
Sobota byla bezesporu vyvrcholením westernového tábora díky Verunce Stanislavové a jejích přátel z Dream ranche z Horních Libchav DreamRanch Libchavy. My jsme si na westernové městečko a kovboje krásně hráli, oni to žijí a jsou dokonalí a profesionální. A ještě k tomu moc milí a příjemní a umí to s dětmi fantasticky. Určitě jste si prohlédli fotky, ty mluví za všechna slova. I já jsem si poprvé ve svém dlouhém životě sedla na koně, co bych koneckonců pro děti neudělala. Moc vám děkujeme za báječné odpoledne a snad brzy na shledanou.
Když jsme zkontrolovali nakládání koníků, zamávali našim novým kamarádům a dopili limonádu od Petrušky z Obecní hospůdky, už byl čas na poslední táborovou večeři. A pak už poslední nástup, rozdělení tašek s dárečky a hurá na disko ve stodole. Nebylo tak úplně plánované, ale holčičky si ho na Lukášovi vydundaly. Tak snad uvidím na fotkách, jak se diskotéka vyvedla.
Naši milí přátelé, děkujeme, že jste nám své děti svěřili, snažili jsme se ze všech sil, abychom děti ani vás nezklamali. Neznáme hezčí odměnu něž šťastné děti a klidné a spokojené rodiče.
Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a ahoj na klíčenkových akcích. Vaše Iva